Jalůvčí

Naše rodina se do Neštěmic přistěhovala v první polovině minulého století. Naší rodinou v tomto případě myslím především mého dědu a jeho bratry, jak jsme o tom už psal v Prologu . Má babička se na sever Čech dostala o něco později. To, jak k tomu došlo, se dozvíte v dnešní části mého vzpomínání. Tentokrát to nebudou vzpomínky vlastní, ale vzpomínky na vyprávění... Děda pocházel z velké rodiny, jak to ostatně v těch dobách bývalo. Narodil se v Hrochově Týnci, z dnešního pohledu byl tedy východočech. Ve škole mu to šlo více než dobře, a tak není divu, že jeho otci dědův učitel doporučil, že by Vladimír měl jít studovat. Pradědeček byl ale praktický člověk a stejně jako to bylo u všech jeho dalších synů, trval na tom, že v první řadě musí každý u jeho synů ovládat nějaké řemeslo. Teprve potom, ať si třeba i studuje. Z dnešního pohledu to bylo možná nelogické, ale s ohledem na to, že ve světě právě zuřila světová válka, není se čemu divit. Vybral synovi řemeslo, o kterém byl přesvědčen, ž...