Neštěmická vzpomínání - Šedesátý osmý, I.
Historie má své milníky, jedny více, jiné zase méně významné. Každý si může měřit svůj život různým způsobem, ale jistě zajímavé je, pokud si ho srovná s tím, s kterými takovými milníky se v něm potkal. Pokud se ohlédnu zpět, za svým dosavadním životem, nebylo takových milníků zas až tak moc. Vlastně byly právě jen dva. Ale oba stály za to. Dnes se vrátím k tomu prvému. "Ne, řeknu mu to já." "Ale mami, prosím tě, vždyť ho vyděsíš, takhle po ránu." "Vyděsím, čím prosím tebe. Říct mu to musíme, tak proč ne hned." "Hlavně počkej, až se pořádně probudí. Ne, že mu to řekneš, když bude ještě rozepsalý." Takovýto prapodivný rozhovor, který mezi sebou vedla moje babička a její syn, tedy můj strejda Áda, jsem zaslechl jednoho srpnového rána. Vlastně jsem stále ještě tak trochu spal, když mě jejich hlasy začaly probouzet, a tak jsem si s tím, že otevřu oči, dával na čas. Byly prázdniny, mě čekal další báječný den s kamarády, tak proč a kam spěchat. "N...